Železník

1. března 2012 v 13:59 | Nell ☺ |  První trénink

Železníkův příběh:

PROLOG

Píše se třináctý říjen roku 1991. Stromy se již pomalu začínají převlékat do pestrobarevného šatu a propůjčují tak dostihovému závodišti v Pardubicích nevšední vzhled. Tisíce diváků sledují průběh 101. ročníku Velké pardubické steeplechase jako u vytržení. Čas, jindy s až příliš lehkomyslnou rychlostí odkrajující hodiny z našich životů, se nyní jakoby zastavil. První minuta, druhá, třetí... pole koní rozdusává ještě svěží zelenou trávu a výkřiky žokejů se mísí s přerývaným koňským dechem. Náročné skoky překonává drobný ryzák s nedbalou lehkostí až k překážce číslo 14 nesoucí název Poplerův skok. Nešťastná kolize předchází pádu favorita. Je znovu nasednut, ovšem pole soupeřů se zdá být již příliš daleko a sen o vítězství se rovněž pomalu rozplývá. Železník se však nehodlá vzdát. Bojuje. Buch buch, buch buch, jeho srdce tluče pravidelně a rozlévá vařící krev do všech svalů, které v elegantní souhře posouvají koně vstříc vytouženému cíli. Soupeře zanechává za sebou. Ještě jeden cvalový skok a... přesně v 15 hodin a 48 minut vstoupil Železník mezi nesmrtelné, proťal pomyslnou cílovou pásku Velké pardubické a stal se tak jediným čtyřnásobným vítězem tohoto obtížného dostihu. Všemi milovaný, obdivovaný, prostě nejlepší z nejlepších - náš Železník!

NESLAVNÉ ZAČÁTKY

Životní pouť Železníka začala 29. dubna roku 1978 v PP Šamorín. Na svět ho přivedla klisna Želatina (nar. 1968), rodačka z ruského hřebčína Dněpropetrovskij. Na dráze byla zcela podprůměrná, generálním handicapem oceněná na 34 a 35,5 kg. Ani v základním šamorínském stádě nikterak nevynikla. Dala celkem 6 hříbat (Želka po Krakatit, Žeton po Salon, Žitomír - Kůň roku 1981 - po Salon, Žikava po Zigeunersohn, Žerotín po Zigeunersohn a Železník) a jako by sama chtěla dodržet heslo "To nejlepší na konec!", jejím posledním hříbětem byl právě Železník. Želatina uhynula roku 1992.
Otec Železníka Zigeunersohn (nar. 1965) byl úspěšným východoněmeckým plemeníkem a na rozdíl od Želatiny se prosadil i na dráze. Startoval v 23 dostizích, z nichž 12 vyhrál (mimo jiné i Grosser Preis der DDR a Freundschaftspreis) a 9x se umístil. Během své kariéry vydělal v dostizích 203 600 marek.
Jako roční byl Železník zakoupen ACHP Slavkov a začal jeho trénink. Zpočátku nebyl ryzák považován za příliš velký talent, jeho výkony na dráze nebyly valné. Jako dvouletý Železník vůbec nezávodil a jako tříletý toho v rovinových dostizích také moc nepředvedl. Následovalo zranění zadní nohy, po jehož doléčení ho trenér Miroslav Kantek doporučil prodat. Kdyby se ve Slavkově Železníka tehdy nezbavili, mohlo toto městečko krom vítězného napoleonského tažení vejít do historie podruhé...
V polovině sezony roku 1982 byl čtyřletý Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora (okres Bruntál), kam putoval ze svého původního domova ve Slavkově. Zprvu skutečně nic nenaznačovalo, že do malé stáje přišel budoucí nositel titulu "Kůň století". Železník si v novém domově zvykal pomalu a měl to štěstí, že od něj nikdo zpočátku nečekal zázraky. První dva dostihy v nových barvách dopadly pro Železníka neslavně. V Ceně ZSS Příbram (Tochovice) konané 18. září skončil sedmý a 10. října v Ceně JZD Slušovice v Pardubicích při Velké pardubické (kterou toho roku vyhrál rovněž výtečný Sagar) doběhl na 18. místě z 19 startujících. Tehdy obecenstvo jen stěží mohlo tušit, že ten chudáček, který doběhl hluboko v poli poražených, 4x vyhraje Velkou Pardubickou!

ZAČÁTEK ŽELEZNÍKOVY ÉRY

Zlom nastal až v následující sezoně 1983. Práce v kopcích, dobrá péče a přátelské prostředí brzy začaly nést ovoce. Ve Velké ceně Slezska v Albertovci zvítězil Železník jistě o 2 délky před druhou Lafetou. Následovala další dvě druhá místa a pak 9. října opět vítězství, tentokrát v Ceně Váhu, kde za sebou k překvapení všech zanechal pole 18 soupeřů. Za zmínku stojí fakt, že kvóta na outsidera Železníka jakožto vítěze dostihu byla 320:10! Další start proměnil Železník opět ve vítězství, tentokrát s výherní kvótou 15:10.
Rok poté (1984) již patřil Železník k elitě československých steeplerů a předcházela ho pověst takřka neporazitelného koně. V Albertovci si 10. června zopakoval vítězství ve Velké ceně Slezska, kde zvítězil po tuhém boji o půl délky před Džunkou. V pardubické Steeplechase Briganta konané 30. června Železník pod amatérem Antonínem Novákem odmítal skákat. Ten byl poté potrestán sankcí za pomalé tempo a nedostatečnou podporu koně v dostihu. Pravda, Železník nikdy s tímto jezdcem neukázal své pravé schopnosti, ty světu předvedl až později s Josefem Váňou v sedle. Železník si toho roku připsal ještě tři vítězství. Ve Velké slušovické steeplechase zvítězil lehce o pět délek. V Ceně riaditela ŠZB převálcoval pole devíti soupeřů zadrženě o deset délek. Zaútočil 600 metrů před cílem a pak již jen hladce získával náskok. Ukázal tak, že umí nejen výtečně skákat, ale nechybí mu ani patřičná rychlost. V Ceně ÚV odb. svazu pracovníků zemědělství konané 14. října při Velké pardubické vyhrál s Josefem Váňou zadrženě daleko nad 17 soupeři, mezi nimiž byl například skvělý steepler Marcátor, nebo Santos (jediný známý kůň, který v tréninku skákal Taxis - později zemřel po heroickém výkonu ve VP za záhadných okolností...).

PRVNÍ START VE VELKÉ PARDUBICKÉ

Říkalo se, že úspěch v Ceně ÚV odb. Svazu ("Vltavě") je prvním stupněm ke zkoušce nejtěžší - Velké pardubické steeplechase. Z toho vycházeli i Světlohorští, a tak začali Železníka systematicky připravovat na start v tomto slavném dostihu. Železník zvítězil roku 1985 ve dvou kvalifikačních dostizích - Steeplechase Lancastera a Steeplechase Koroka. V prvním jmenovaném dostihu zvítězil lehce o 9 délek nad Jawanem a Borgem, ve druhém velmi lehce o 15 délek nad Bekorem a Vemírem. Mezi tím utrpěl však i jednu porážku ve Steeplechase Briganta, když ho o drtivých dvacet délek porazil pozdější účastník Velké národní Essex.
6. října nastoupil Železník jako jeden z favoritů poprvé na start Velké pardubické v sedle s Antonínem Novákem. Téměř polovinu dostihu absolvoval bez zaváhání, ale prasklá přezka uzdečky po překážce č. 13 znamenala konec nadějím. Žezlo v dostihu převzal Železníkův stájový druh Paramon, který docválal pod Josefem Váňou na druhém místě za vítězným Festivalem.
Své kvality ale Železník beze zbytku potvrdil 3. listopadu v Ceně čs. televize (Bratislava), když zvítězil velmi lehce o pět délek nad Solistem.

PODRUHÉ NEÚSPĚŠNĚ

Roku 1986 pokračoval Železník ve svém úspěšném vítězném tažení. Vyhrál bez problémů tři kvalifikační dostihy. 7. června ve Steeplechase Lancestara porazil druhého Labana a dalších 14 soupeřů. Ve Steeplechase Sagara za sebou nechal 11 koní a zvítězil lehce o pět délek. V tomto dostihu bohužel spadl loňský vítěz VP Festival, tudíž nedošlo ke srovnání kvalit. A do třetice zabodoval Železník ve Steeplechase Epigrafa 27. července. Vyhrál velmi lehce o 10 délek. V dostihu padl mimo jiné i tohoroční vítěz VP Valencio.
Do Velké pardubické odstartoval 12. října v sedle s Antonínem Novákem opět jako horký favorit. Po kolizi s ruským koněm bohužel ztratil jezdce. Byl opět nasednut, ale vedoucí skupina byla již daleko vepředu. To Železníka vyvedlo z míry. Velké zahrádky sotva prošel, s problémy překonal Hadí příkop i Velkou Velou vodu, ale Havlův skok dvakrát odmítl skočit a při třetím pokusu jezdce Nováka shodil. Tak skončily naděje na boj o vítězství, které si tentokrát připsal Valencio (loňský vítěz Festival doběhl čtvrtý). Tento Železníkův pád znamenal i vážné zranění Antonína Nováka, a tak bylo rozhodnuto, že v sezoně 1987 bude ryzáka jezdit Josef Váňa...

REKORDNÍ TRIUMF

Hned první start sezony 1987 proměnila dvojice Železník - Váňa ve vítězství. Byla to Steeplechase osvobození, kde Železník porazil pole 17 soupeřů zadrženě o 8 délek. Ve Steeplechase Lancastera 30. května se Železník utkal s polem 14 koní, mezi nimiž byl i konkurent Forman. Bohužel upadl na čtvrté překážce před cílem, na obávaných zahrádkách. Ve velkém tempu, které dirigoval Forman, nezvládl druhý živý plot, upadl, a to znamenalo nakonec jen čtvrté místo. Ovšem o měsíc později ve Steeplechase Sagara nad Formanem a dalšími 9 soupeři zvítězil zadrženě o 10 délek. Protože sešlo z původně plánovaného startu ve Wroclavi, "odskočil" si Železník v srpnu do Slušovic, aby vyhrál zadrženě o 7 délek ve Velké slušovické steeplechase.
A pak už přišla 97. Velká pardubická. Železník potřetí na startu, tentokrát v Josefem Váňou v sedle (kvóta na vítěze 36:10). Celkem 12 koní se toho roku vydalo zdolat nelehký kurs dostihu. S Taxisem se nevyrovnali pouze dva koně, ostatní pokračovali bez problémů dál. K Hadímu příkopu přiváděl své soupeře energií nabitý kladrubský Forman v nevídaném tempu (díky kterému Železník zvítězil v rekordním čase). Železník se ho stále držel jako stín a čekal na vhodnou příležitost k drtivému nástupu. Za lesíkem přebral vedení a už si ho nenechal vzít. Zvítězil v rekordním čase 9:56,13 min. a stal se tak prvním koněm v historii dostihu, který pokořil bájnou hranici 10 minut. O 12 délek zpět byl Forman, který již neměl sílu akcelerovat a třetí doběhla Gibridka.
Toto vítězství se stalo pro Železníka i jeho realizační tým v čele s trenérem MVDr. Čestmírem Olehlou jakousi satisfakcí. Před několika měsíci totiž odjel do Anglie jako kandidát do Velké národní v Liverpoolu, byl však vláčen pro podezření z infekční nemoci po různých vyšetřeních. Nakonec nebyl na start dostihu připuštěn (startoval pouze Valencio). Železník si tímto skvělým vítězstvím rovněž vynahradil předchozí dva nezdařené ročníky Velké pardubické a přizdobil se titulem Kůň roku 1987...
 


Komentáře

1 Plex Plex | Web | 1. března 2012 v 19:37 | Reagovat

Myslím, že by to chtělo zestručnit a možná napsat vlastními slovy. Ani jsem to celé nečetala, prtože toho o Železníkovi taky vím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama